Vždycky, když jedu v Brně tramvaji před svého nebo přes Dětskou nemocnici, tak si přeju, aby existovala segregovana tramvaj… A tohle jsou jen moje vnitřní pocity, podle kterých bych nikdy aktivně nejednala. Ale i za těch par minut jsem často kulturně obohacena na cely den - řev, sprosté nadávky, děti mluvící hlubokým hlasem jako dospěli a používající mluví, při které mi skoro tuhne krev v žilách. Nejhorší zážitek jsem měla, když me jednou dva takový vyrostci normalne bez varování s odpornym drzym výrazem chytli v rozkroku a pak hned z tramvaje vyběhli.

Já nevím a je smutné, jsk komplikovaná romská otázka je, ale tohle bych proste pro svoje děti nechtěla. Zažívat tohle každý den a učit se jejich způsobům… Je smutné, ze romské děti musí chodit do školy s našimi dětmi, aby se od nich učili nějake socializaci a chování (když doma se to nenauci), ale proč je to na našich (kolikrát hodně malých dětech), aby šly někomu příkladem a učili, když do te školy samy chodí se něco naučit a to by měla být priorita a všechny děti by pro to mely mít ty nejlepší podmínky.